Téma digitalizace státní správy je v médiích často diskutováno. Nedávno jsme byli svědky nepovedené digitalizace stavebního řízení, kvůli které údajně odstoupil ministr MMR. Na druhou stranu, méně si uvědomujeme úspěšnou digitalizaci MPSV, konkrétně klientské zóny Jenda, která se zaměřuje na různé sociální dávky, jako je příspěvek na bydlení, přídavek na dítě a rodičovský příspěvek.
 
Rád bych se zamyslel nad tím, jak vypadá digitalizace finančních úřadů. Před 14 lety jsem byl u zrodu ambiciózního projektu Jednotného inkasního místa, který měl zjednodušit administrativu spojenou s výběrem daní, cel a pojistného. Bohužel, kvůli různým problémům a nedostatkům nebyl projekt nikdy plně realizován. Ačkoli do něj bylo investováno přibližně 3,5 miliardy korun, jeho dokončení je stále v nedohlednu a předpokládám, že už nikdy realizován nebude. Dnes jsou nároky na takový systém mnohem vyšší, a proto od tohoto projektu ministerstvo financí ustoupilo.

Česká republika se snaží zlepšit dostupnost služeb pro občany a podnikatele, ale stále existuje nedostatek politické vůle k podpoře tzv. e-governmentu. To vede k nekonzistentnímu strategickému řízení v této oblasti, i když už v roce 2017 byl publikován Evropský interoperabilitní rámec (EIF), který poskytuje konkrétní pokyny pro vytvoření interoperabilních digitálních veřejných služeb. Slovo “interoperabilní” se v češtině často používá v technickém kontextu, znamená schopnost různých systémů vzájemně spolupracovat a poskytovat si služby.

Stále nám tedy nezbude nic jiného než se spolehnout na lehce zastaralý portál Moje daně, který určitě funguje dobře, ale v dnešní době dle mého názoru postrádá slibovanou komplexnost jednotného přístupu k digitálním službám veřejné správy, tedy postrádá již zmíněný interoperabilitní rámec. 

Můžeme doufat, že si v dnešním technologickém světě naše politická reprezentace tento problém uvědomí a bude natolik sebevědomá, že jej dokáže společně prosadit a nabídnout občanům překvapivě efektivní řešení pro přístup ke státním službám.